IPCC nám tvrdí, že sluneční aktivita už 30 let neroste, tudíž nemůže vysvětlit globální oteplování. Geomagnetismus ale mluví jinou řečí. V době vrcholícího globálního oteplování, v roce 1989, byla magnetická síla Slunce nejvyšší za více jak 150 roků. Geomagnetická aktivita ve 22. solárním cyklu (1986-96) byla nejsilnější od začátku záznamů.

To je v souladu s pradávnou zásadou astronomie, která říká, že čím kratší je cyklus slunečních skvrn, tím je intenzivnější. Cyklus 22 trval jen 9,7 let (od minima do minima). Nejkratší za asi 150 roků.

Na základě čísel slunečních skvrn jsem si dlouhou dobu myslel, že růst sluneční aktivity skončil ve 21. cyklu (1976-86). Ale mýlil jsem se. Skvrny jsou očividně nepřesným indikátorem.

Není tedy divu, že 13. března 89 Slunce způsobilo přepětí v elektrické rozvodné síti v celém Quebecu. Ten zůstal 9 hodin bez proudu. O něco menší problémy měly elektrické sítě po celé Severní Americe. Kde nešel proud, lidé si mohli ukrátit čas pozorováním nevídaně silné polární záře, která byla vidět až z Floridy.

Ptáte se, jak může Slunce vzdálené miliony kilometrů vyhodit elektřinu ve vašem domě? Sluneční vítr (proud magneticky nabitých částic) dokáže indukovat elektrický proud v našich spotřebičích a rozvodných sítích. Říká se tomu GIC (Geomagnetically Induced Currents). Podle některých autorů působí magnetické bouře i na zdraví a psychiku lidí.

Zveřejněno v Středa, Leden 20th, 2010 at 5.10 Nezařazené. RSS 2.0 feed