IPCC nám tvrdí, že sluneční aktivita už 30 let neroste, tudíž nemůže vysvětlit globální oteplování. Geomagnetismus ale mluví jinou řečí. V době vrcholícího globálního oteplování, v roce 1989, byla magnetická síla Slunce nejvyšší za více jak 150 roků. Geomagnetická aktivita ve 22. solárním cyklu (1986-96) byla nejsilnější od začátku záznamů.

To je v souladu s pradávnou zásadou astronomie, která říká, že čím kratší je cyklus slunečních skvrn, tím je intenzivnější. Cyklus 22 trval jen 9,7 let (od minima do minima). Nejkratší za asi 150 roků.

Na základě čísel slunečních skvrn jsem si dlouhou dobu myslel, že růst sluneční aktivity skončil ve 21. cyklu (1976-86). Ale mýlil jsem se. Skvrny jsou očividně nepřesným indikátorem.

Není tedy divu, že 13. března 89 Slunce způsobilo přepětí v elektrické rozvodné síti v celém Quebecu. Ten zůstal 9 hodin bez proudu. O něco menší problémy měly elektrické sítě po celé Severní Americe. Kde nešel proud, lidé si mohli ukrátit čas pozorováním nevídaně silné polární záře, která byla vidět až z Floridy.

Ptáte se, jak může Slunce vzdálené miliony kilometrů vyhodit elektřinu ve vašem domě? Sluneční vítr (proud magneticky nabitých částic) dokáže indukovat elektrický proud v našich spotřebičích a rozvodných sítích. Říká se tomu GIC (Geomagnetically Induced Currents). Podle některých autorů působí magnetické bouře i na zdraví a psychiku lidí.

Posouvání magnetického pólu, místa na které ukazují střelky v kompasech, je známý jev. Náhlé změny magnetismu v nedávné době, vedly podle francouzského geofyzika Arnauda Chulliata k zrychlení jinak pomalého posouvání.

Od roku 1831, kdy byl magnetický pól oficiálně určen, se posouval jen minimálně a první zrychlení bylo zaznamenáno v roce 1904, kdy magnetický pól vyrazil na severovýchod rychlostí 15 kilometrů za rok. Další zrychlování začalo na konci 80 let. V roce 2007 rychlost posuvu dosáhla 55 až 60 kilometrů za rok.

Někteří lidé jsou toho názoru, že v roce 2012 může dojít ke zkáze světa vlivem srážky s planetou Nibiru.

Planeta Nibiru údajně obíhá v protisměru hodinových ručiček kolem Slunce po velmi oválné elipse. Do blízkosti planety Země se vrací asi po 5500 letech a svým průletem způsobuje na zemi globální katastrofy. Její návrat je očekáván právě v roce 2012. V tomto směru existují spekulace, že vláda USA zná její přesnou dráhu, ale nechce tuto informaci z obavy před možnou panikou zveřejnit.

Katastrofa způsobená vesmírným tělesem se objevuje i v předpovědi českého psychotronika jménem Stanislav Brázdya Ten tvrdí, že k jistému problému v souvislosti s vesmírným tělesem dojde v roce 2012, kdy by se s ním mohla naše Země srazit, a to v oblasti hranic Číny a Mongolska.

Dávný Mayský kalendář by měl dosáhnout konce svého třináctého cyklu 21. prosince 2012 a po tomto datu už podle nejmoudřejších mužů této dávné civilizace není nic. Zde se nabízí otázka – pokud Mayský kalendář nepokračuje, co se pak bude dít?

Před mnoha staletími po sobě Mayové zanechali svůj kalendář s jasným koncovým datem, popsali také, co bude následovat. Do dnešních dní stejnou věc objevili astrologové, matematici odhalili vzory, které ji předpovídají, geologové míní, že už k ní dávno mělo dojít, a dokonce ani vládní vědci nejsou schopni zamlčet katastrofu apokalyptických rozměrů, která na naši planetu čeká v roce 2012. Proroctví, na jehož počátku stáli právě dávní Mayové, je dnes podrobně zaznamenané, rozebrané a prozkoumané. V roce 2012 zjistíme pravdu o předpovídané obrovské povodni.